Napříč Skotskem karavanem

A nebo taky ne!

Z původně několikadenní cesty karavanem se stala dvoudenní. A to jsme byli rádi, že jsme to přežili…

Ne mami vážně se o mě nemusíš bát. To já říkám jen tak… Pro efekt. 

Do Skotska jsem vydala za spolužačkou ze střední a plán byl jasný. Projedeme sever Skotska karavanem. Chlapci z RAF půjčili karavan a ve středu ráno jsme vyráželi. Měli jsme úplně všechno. Včetně řízků. Díky Niky! Bylo větrno a zima, počasí ideální na kempování… 🙂

Ačkoliv oběd u jezera LochNess, sestup k vodopádu, nádherná krajina, zablácené boty a větrem ošlehané tváře za to rozhodně stáli. Bylo mi božsky. I kdyby bylo mínus 15.

Další cesta vedla k jednomu z nejznámějších hradů Skotska. Středověký Eilean Donan Castle obklopený jezery, horami a kopci, se mi vryl hluboko do paměti. Tam bych se Vám snad i vdávala. Skotské Highlands jsou dechberoucí. Místy se zelenají a o kousek dál se zasněžené vrcholky skrývají v mracích. Scenerie, do kterých se zamilujete. 

Láska na celý život!
Tady jsme ještě netušily, co nás čeká…

Po večeři v seafood restauraci, jsem se konečně vydali najít plac na spaní. Narazili jsme na něj na jedné úzké, bezejmené (to bude ještě důležité) silnici.

Už když jsem parkovali, začínala pěkná bouřka. Řeknu Vám, že stát ve sněhu, pozorovat blesky a poslouchat hromy – NEZVYK! Chtěla bych to vykreslit víc romanticky, ale nalijme si čistého vína. Mrzly mi snad i vnitřní orgány. Představa cesty na “toaletu” mě málem rozbrečela. Whiskey jsme dopili dřív než bylo v plánu. A v noci jsem se strachy skoro nemohla pohnout, páč jsem se bála, že nás vítr shodí z útesu. Jo a NE, žádný útes tam nebyl. Dokonce ani malý. Na mojí obranu, při příjezdu už byla tma!

No a pak konečně bylo ráno. Karavan přes noc zapadal sněhem, autobaterie se vybila a klíč zamrzl v zapalování. Zima byla pořád stejná a pršelo. Dobrý ne? Nebudu Vás zatěžovat detaily. Na místě jsme strávili více než tři hodiny čekáním na pomoc. Žádný osobák tam zajíždět nechtěl. A jediná paní, která si troufla, nám stejně pomoct nedokázala. Chlápkovi z asistenčky cesta trvala dvě hodiny, protože ta bezejmenná silnice.. Nemohl nás najít. A kdybyste si mysleli na polohu v mobilu, tak nejezděte někam, kde je nulové síťové pokrytí. Pro zachování kempingového ducha a dobré nálady, jsme si teda aspoň udělali pravou britskou snídani.

Good morning…
Takhle nějak…

Sama nevím jak, ale dobrá nálada se nám podařila udržet. Dokonce jsme v cestě chtěli pokračovat. Než nás teda v polovině cesty stihla sněhová bouře a policisté nedoporučili pokračovat. A tak se Glenfinnan Viaduct (most k vidění v druhém díle Harryho Pottera) rázem stal dvě hodiny vzdálenější.

V tu chvíli už se posádka jednohlasně shodla na návratu do nížiny. Rozhodli jsme se zhojit duše v Nando’s a večer potěšit srdce kytarou.

P.S.: kdybyte mysleli, že je to příliš, tak nemyslete. Vynechala jsem totiž fakt, že nám docházel benzín a jediná benzínka, kterou jsme potkali byla samoobslužná a nefungovala! Naštěstí to dobře dopadlo. Možná právě díky té sněhové bouři. 🙂 takže poučení? I to zlé, je pro něco dobré. ❤

Závěrečné doporučení – karavanem do Skotska? Klidně! V zimě? Nikdy víc!

                                                                                            

 

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s